Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

  V Kladrubech a jejich okolí byla započata výstavba opevnění v roce 1936- stavební úsek VIIa. Jednalo se o stavebně jednoduchý typ pevnůstky vz. 36 pro 4 až 6 mužů, určený pro vedení přímé kulometné palby proti nepříteli. Nevýhodou byla snadná zranitelnost střílen a tím pádem celé posádky. Vnitřní výbava byla velmi jednoduchá – jen stoly pod kulomety. V Kladrubech je tento typ k vidění např.nedaleko kláštera v místě zvaném „Kalvárie“, na naučné stezce okolím Kladrub. Na podzim 1936 byla výstavba „šestatřicítek“ ukončena. V tomto úseku bylo vybudováno 32 objektů.

   Od ledna 1937 začala vznikat souvislá obranná linie tvořená novým typem vz.37 (lidově zvaný „řopík“). Při jeho konstrukci byl kladen důraz na boční palby a dokonalejší vnitřní vybavení. Posádku tvořilo 2 - 7 mužů se dvěma kulomety. Během roku 1937 byla vytvořena linie kopírující tok řeky Úhlavky – stavební úsek E-22. Vybetonováno 52 objektů. Tento úsek byl v roce 1938 doplněn o linii druhého sledu - stavební úsek 172 , který začíná u Kočovské hájovny, pokračuje přes Petrův mlýn, Pozorku  a směrem na Jirnou. Klášter se tím ocitl přímo uprostřed předpokládaného bojiště. Několik zrekonstruovaných objektů tohoto  sledu dnes tvoří Muzeum čs. opevnění.

Nové pevnosti střežila 1.strážní rota 16.praporu se sídlem ve Steinbachově hostinci přímo v Kladrubech. Zároveň se pro ně stavěla kasárna u Ostrova u Stříbra. Při mobilizaci v září 1938 zde byl nasazen 153. pluk ZLO – plně vyzbrojen a vystrojen.

     Po mnichovských událostech v r. 1938, kdy se prezident Eduard Beneš rozhodl tlaku Hitlera  a ostatních velmocí ustoupit, se zdejší opevnění opustilo. Vnitřní vybavení bylo odvezeno do vnitrozemí. Od té doby začalo opevnění, na které se kdysi upínaly naděje obyvatel Československa, zarůstat vegetací …

Muzeum Československého opevnění Kladruby sestává ze tří objektů lehkého opevnění vz. 37 vybudovaných v roce 1938 jako druhý sled obrany proti fašistickému Německu. Nachází se v těsné blízkosti kláštera v Kladrubech. (200 m od jeho brány po silnici směrem na Nýřany).

    První z objektů byl po několika letech rekonstrukce uveden do ideálního stavu ze září 1938. Byl opraven jak exteriér, tak interiér, kde byla instalována originální vnitřní výdřeva, lafety zbraní vz. 38, ventilátor vzduchotechniky, střelecké lavice, periskopy, a další vybavení, skoro vše originály z roku 1937-38.  Zmiňované vybavení je zde jen  po dobu otevření. Vnitřek objektu vypadá tak, jak by si osádka jen na chvilku odskočila.
    Druhý objekt je uveden do stavu z let 1958-65 (tzv. protiatomová úprava). V této době, v souvislosti s vrcholící studenou válkou, byly objekty při západní a jižní hranici republiky opět vystrojeny a vyzbrojeny. Na samotných stavbách byly provedeny úpravy (např. vchod byl vytvořen podzemní chodbičkou, týlová strana byla zahrnuta zeminou proti atomovému útoku). ObrazekTaké vybavení a výzbroj již byly jiné (nové lafety s kulomety vz. 43, 52, 59; samopaly 24, 26 a samopaly vz. 58 ). Oba dva objekty jsou blízko sebe (cca 100 m) a zasazené v hezké přírodě s výhledem na klášter. Přes letní sezónu jsou přístupné veřejnosti s odborným výkladem. Třetí objekt je zatím v rekonstrukci, to znamená nepřístupný.  

  V západní části Čech je toto muzeum opevnění ojedinělé. Nejbližší se nachází ve Slavonicích na Moravě, Chomutově a Smečně u Kladna.